Kontakt bB- plavání tělesně postižených
19.05.2011 08:28KONTAKT bB v několika větách: Unikátní projekt plavání tělesně postižených. • 300 osob s tělesným postižením zapojených každoročně do programu. • Plave se ve střediscích Praha, Brno, Karlovy Vary a České Budějovice. • Díky školicímu programu KONTAKTU bB plavou tělesně postižení i v dalších osmi místech v ČR. • 1000 plavců s tělesným postižením se naučilo plavat díky metodické řadě Kovář-Nevrkla, vytvořené zakladateli programu. • Na třech paralympiádách, třech mistrovstvích světa a čtyřech mistrovstvích Evropy získali plavci KONTAKTU bB 51 medailí. • Tři zlaté medaile Martina Kováře v Aténách 2004 jsou historicky největším úspěchem českého sportovce na Letních paralympijských hrách. |
To je pár základních informací o sdužení Kontakt bB z jejich stránek (www.kontaktbb.cz/), které mi umožnilo naučit se plavat a i po dlouhých dvanácti letech treningu se stále zlepšovat. Plavání ale není rozhodně to jediné, co mi kontakt dal. Našla jsem si také spoustu kamarádů, výrazně zlepšila fyzickou kondici, otevřel mi nové obzory a našel mi mého velkého koníčka.
Na treningy docházím třikrát týdně, účastním se Českého poháru a jezdím na pobytové akce s intenzivním treningem. Myslím, že se plavání za tudobu stalo v podstatě mým životním stylem. Kdyby mě teďka někdo řekl, že už nikdy nebudu plavat, byla by to pohroma.
Jak už jsem psala, na závody sice jezdím, ale rozhodně to nedělám pro výsledky. Je fajn pocit zaplavat si osobní rekord nebo porazit svého největšího rivala, nicméně pro mě plavání vždy bylo, je a bude zábavou spojenou s pohybem.
Když přijedu na bazén s vozíkem, tak všichni tak nějak podvědomně čekají, kdy vytáhnu plavací kruh nebo rukávky, ale místo toho mě někdo jen hodí do vody a já plavu jednu délku za druhou.
Jednou se mi stalo, že jsem plavala v bazéně a najednou vidím, jak se mnou jde kolem břehu plavčík.
"Asi se bojí, abych se neutopila, " říkám si v duchu a dál si ho nevšímám, nicméně když už se mnou jde čtvrtý bazén, tak se na konci zastavím.
" Ty ruce dobrý, ale co ty nohy...?" zeptá se mě. "Nohy nic," odvětím, "jsem na vozíku..."
V tu chvíli mu spadne brada a začne se mi omlouvat, ale není proč. Já jsem byla naopak ráda, že si myslel, že jsem zdravá. Byla to pro mě a pro Kontakt jistá forma úcty, k práci, kterou jsme na mě za ty léta odvedli....
———
Zpět