Čaj, čaj a zase jenom čaj

Anotace: Fejeton na téma: jak o nás vypovídá nápoj, který pijeme? Aneb kafaři x čajaři...  Inspirováno mojí rodinou s kapku nadsázky:)

„ Co si dáte k pití? Kafe, nebo čaj?“ To je obligátní otázka, na kterou se ptají všichni

hostitelé, hned jak usadí svou právě příchozí návštěvu na pohodlnou pohovku do obývacího pokoje. Abych byla úplně přesná, měla bych říct skoro všichni –  tedy kromě naší rodiny. U nás takovou otázku neuslyšíte. Nebojte se, naše návštěvy nenecháváme sedět takzvaně „na sucho“, jak vás jistě hned mohlo napadnout, v našem případě je pouze potřeba tuto otázku jemně přeformulovat a to na: „Co si dáte k pití? Čaj? U nás se kafe nevede a nikdy snad ani nevedlo, takže  i ti opravdu vytrvalí návštěvníci – kafaři pochopili, že dožadovat se u nás kávy  je naprosto zbytečné, a tak  od té doby žádají „pouze o vodu“.

            Nicméně, o co naopak u nás nikdy není nouze, jsou čaje. Je libo klasický černý, ovocný z lesních plodů, kvalitní zelený, domácí bylinkový ze zahrádky, či snad nějakou raritku jako je čaj polozelený nebo bílý? Není problém…  A při zvýšeném zájmu hostů (minimální počet je pět) o informace o správné přípravě čaje jsme schopni poskytnout krátkou přednášku. V naší domácnosti co se týče čajů  nic nechybí, až mám někdy pocit, že  nejsem doma, ale někde v čajovně. K úplné dokonalosti chybí snad už jen okýnko na ulici nabízející malou čajovou ochutnávku kolemjdoucím.

            S čajem se dokonce pojí  i naše domácí pořekadlo: „ Čaj -  nejlepší lékař.“  Že ho neznáte? Buďte rádi. Tím se totiž řídí moje máma.  Když přijdu domů skoro s jakýmkoli zdravotním problémem, dostane se mi vždy ta stejná odpověď – vem si na to čaj. Už to znám nazpaměť. Heřmánek a šalvěj léčí všechny možné záněty (mám podezření, že někdy i ty, co ve skutečnosti ani nemám), na kašel  pomáhá plicník s podbělem a máta vyřeší problémy s trávením. Nakonec tohoto výčtu nesmím samozřejmě zapomenout na bylinné směsi s přívlastkem všelék, které obvykle doprovází průpovídka: „ Na, tohle vypij. Já vím, že to nemá kdovíjakou chuť, ale určitě ti to pomůže. Tenhle čaj  je na všechno a proti všemu.“

            Jak vidíte, byla jsem vychovaná, jak s oblibou říkám, „v čajové kultuře“, což na mě ale zanechalo jisté následky. Abych  pravdu řekla, čaje nemám vůbec ráda, nicméně, když už opravdu není zbytí, zůstávám věrna tuctovému  černému pytlíkovému Picwicku. Ale dost už bylo vyprávění – myslím, že je čas na to, dát si mé oblíbené odpolední kafe s kapkou mléka.