A pak že nás neovlivní...

Anotace: Tentokrát něco z trošku jiného soudku, než je u mě zvykem... Nabízí se otázka: Jak nás ovlivňují média? Budu ráda za váš názor.

Když někomu popisuji své koníčky a dostanu se ke slovu politika, posluchači se jemně, tak aby mne to neurazilo, protočí panenky. Ano, znechucenost politikou vládne českou společností. Abych pravdu řekla, vůbec se tomu nedivím. V dnešní době, kdy politici mnohdy popírají i základní morální principy, je to jev zcela pochopitelný.  Myslím si ale, že proto, aby lidé mohli politiku nějak adekvátně soudit, je potřeba nebrat informace z jednoho, jediného zdroje.  Nemusíte se vyloženě o politiku zajímat, jde o to si na věc udělat svůj vlastní obrázek. Přece jenom média nejsou a ani nemohou být vždy zcela objektivní. Uveďme si to na jednoduchém příkladu: Vezměme si  dva redaktory, jednoho prokomunistického a druhého, který má na komunismus naprosto opačný názor  Dejme jim, pro ně jednoduchý, úkol, totiž natočit reportáž na téma: Komunismus ano či ne? Na výsledcích, které vám se nám posléze dostanou do ruky uvidíme onen diametrální rozdíl v pohledu na věc. Na jedné straně vám budou komunisté představeni jako ti, kteří s klidem na duši popírali základní lidská práva a  na straně druhé  se dozvíte, jak podporují nezaměstnanost a  chtějí sociální stát.  Avšak jen jedna z těchto reportáží se dostane dnes do večerního vysílání Televizních novin. Ta na výsluní ovlivní, byť třeba jen nepatrně a nevědomky, miliony lidí sedících u televizních obrazovek a ta druhá zůstane nepublikovaná, zůstane takzvaně „v propadlišti dějin“. Toto je daň, kterou platíme za obecnou informovanost a bohužel pro nás,  se toto zkreslování netýká  samozřejmě jen politiky  

Teď ale zpět k mému koníčku Možná vás napadla otázka: Když jsi sama znechucená politikou, tak proč se o ni zajímáš? Odpovědět na ni je pro mě více než jednoduché. Nechci, totiž být tím snadno ovlivnitelným objektem. Já mířím výš.  Chci být tím, který ví koho volí a hlavně proč ho volí. Vy snad ne?

Krásný příklad, mnou již zmíněného mediálního nátlaku, nám dnes nabízejí strany samy. Po tom, co ODS v roce 2004 prohrála krajské volby,   mimo jiné vinou nepoužití negativní kampaně,  stal se z této, podle mě nečisté metody politického boje, trend. Cítíte to sami -  nemine den, kdybyste nezahlédli billboardy poutající ještě na říjnové  volby do parlamentu s hesly typu: Evropa, nebo Česko, kašlu na to všecko. Váš Jiří Paroubek, nebo  oranžovomodré poutače upozorňující na poplatky ve zdravotnictví, které zavedla ODS.           

 Na první pohled se to zdá jenom jako boj ČSSD a ODS, který by přece vás,  jako normálně smýšlejícího voliče, přeci neměl ovlivnit, ale chyba lávky. Jednou tuto reklamu uvidíte (nevšimnout si je  takřka nemožné) a její vtíravý slogan se vám automaticky zasune někam do nejzazšího koutu vaší mysli a bude čekat na vhodnou chvíli. Chvíli, kdy půjdete do volební místnosti a nebudete si stále ještě jisti, co za zástěnou napíšete do volebního lístku.

Úkol splněn…